Všichni dovozci, výrobci tlačí na prodej podlah a chemie a pokud nezačneme přemýšlet do budoucna, nebude komu prodávat! 

Kdo dal své dítě učit na řemeslo? Zazněl dotaz sálem od podlaháře Honzy Kulhánka. Popravdě les rukou tam nebyl. Dneska by chtěl každý studovat nejlépe vysoké školy, aby se v budoucnu někde uchytil v teplé kanceláři. Ale budou mít opravdu uplatnění, bude pro většinu dost práce? A jaké hodnoty tito lidé schovaní za počítačemi chtějí tvořit?

Když nebude dostatek dělníků, kteří budou zpracovávat materiál, když nebude dostatek řemeslníků, kteří ten materiál budou zpracovávat do finální užitné podoby, co chtějí ti lidé v kancelářích dělat, virtuální obchod, ale s čím? Pokud si nezačneme vychovávat své podlaháře a řemeslníky obecně, pokud si nedokáží říct o své prací vydělané peníze, pokud si nedokáží spočítat kolik si mají vydělat, nebudou zákazníci mít na podlahách to, co chtějí, ale jen to, co si zaplatí. A výrobci a prodejci nebudou mít komu prodávat ten lepší materiál. Budou prodávat jen univerzální podlahy a chemii na všechno, co zvládne aplikovat a pokládat laik sám. 

E - Podlahářské práce = Nižší střední odborné vzdělání s výučním listem (jednoduché-pomocné práce)

H - Podlahář = Střední odborné vzdělání s výučním listem 

Takže pokud se má do budoucna něco změnit tak rozhodně to, že by se měl někdo zamyslet nad řemeslným a odborným vzděláním učitelů ve školství, zaplatit lidi, aby předávali své zkušenosti dál. Šikovní lidé budou mít práci stále. Řemeslníků ubývá. Řemeslo není nic černého, špinavého, i když tak někdy vypadáme, ale je to krásná práce, která když se dělá dobře, tak za vámi zůstávají spokojení platící zákazníci. Chci jen podotknout, že se bavím stále o řemeslnících. To, že si někdo koupí v marketu nebo někde laminátovou podlahu na zámek, dokáže to zacvakat do sebe, z něho nedělá v žádném případě řemeslníka. Tohle zvládne můj šestiletý syn a ten čtyřletý mu bude pomáhat.

Bavíme se o náročné přípravě podkladu před pokládkou, umět posoudit vhodnost krytiny na dané místo, umět navrhnout technologický postup při pokládce podlahy, poradit si s vyřešením detailu na podlaze, mít správné vybavení jako nářadí a stroje pro pokládku podlah, bez kterého se dobře řemeslo dělat také nedá. A tohle všechno vybavení stojí mnohem více jak celé studium na vysoké škole. Pak dojedete dělat podlahu a někteří lidé si myslí, že dojel nějaký ferda, který jim skoro zadarmo položí podlahu. Klient se při placení plazí po zemi a lupou hledá chyby, aniž by věděl, že podlaha se posuzuje z 1,6m pohledově při denním světle za zády pod úhlem 45°.

Klient nechápe, že i vyrobené podlahy dřevěné nebo laminátové i vinylové a další mají dovolené výrobní tolerance. Ty se mohou pohybovat v rozmezí od 0,10 – 0,25mm na spáru. Že rovinnost není vodorovnost. Podlaha má toleranci +/- 2mm na 2m lati. Jak to měřit popisuje přesně norma ČSN 744505. Nehodí se lať na zem a začne se s ní kolíbat. A nejvíce zkušeností s takovým „cvičením" s řemeslníky provádí z větší části právě vzdělaní lidé, kteří rukama nikdy nic pořádného neudělali.

Takové jsou ohlasy řemeslníků a jejich zkušenosti, které jsem si vyslechl. Tím bych chtěl říci jednu věc, neznevažujme jeden práci druhého. Každý nemůže umět všechno a nerozumí všemu. Proto máme různé profese, různé druhy zaměstnání, abychom se navzájem doplňovali. Pokud tohle začneme respektovat, jeden druhého, všichni můžeme být spokojení.  Dovolím si říci, že to je v 96% pravda. Zákazník i řemeslník by měl být opatrný, s kým do zakázky jde. Na blba nebo podvodníka můžeme trefit také a zřídka se to i povede, ale nesmí to být pravidlo. To už by jsme se měli nad sebou všichni zamyslet.

Josef Voborník, 1. místopředseda cechu